Popis:

Chráněná krajinná oblast České středohoří se rozprostírá na severu Čech, po obou březích dolního toku české části Labe. Zaujímá téměř celou geomorfologickou jednotku stejnojmenného pohoří. Pro České středohoří typické kuželovité tvary kopců jsou výsledkem třetihorní vulkanické činnosti, která vytlačila vyvřeliny většinou čedičového typu a znělce do tvaru kup a příkrovů. Specifické přírodní podmínky (průměrné roční teploty 9-5°C, průměrné roční úhrny srážek 470-800 mm, převážně zásaditá reakce půdy) jsou důvodem, proč je České středohoří jedna z nejbohatších oblastí na množství druhů rostlin a živočichů v České republice. Charakteristická jsou teplomilná stepní společenstva a společenstva sutí a na ně vázaný výskyt několika desítek druhů, které jsou v rámci státu prohlášeny za kriticky nebo silně ohrožené. Díky vhodným přírodním podmínkám bylo České středohoří velmi brzy osídleno a kultivováno člověkem. Během staletí se tu vyvinula svérázná, harmonicky utvářená krajina, typického reliéfu, krajina ovocných sadů, protkaná množstvím drobných sídel s lidovou zástavbou a vznosnými historickými památkami.
Vzniklo v třetihorách vulkanickou (sopečnou) činností. Vyvřelé horniny (převážně čediče a znělce) vymodelovaly nad usazeninami druhohorniho křídového moře (pískovce a opuky) malebnou krajinu vysokých kuželů a kup s nejvyšším vrcholem Milešovkou (837 m).
Hlavním erozivním činitelem byly vodní toky. Největší řeka Labe vytvořila impozantní údolí zvané Brána Čech až k Děčínu. Došlo k vypreparování sopečných komínů, lávových příkrovů a podpovrchových těles. Vyskytuje se zde řada jedinečných geologických jevů: hranolovitý rozpad čediče, kamenná slunce, obnažené sopečné komíny, pyropové horniny (český granát), kamenná moře, sutě, spraše, ledové jámy a ventaroly.
České středohoří se dělí na dva podcelky:
Verneřické středohoří (východní část): Benešovské, Litoměřické, Ústecké
Milešovské středohoří (západní část): Kostomlatské, Teplické, Bořeňské, Ranské
Verneřické středohoří
Základním prvkem reliéfu je zvlněná plošina na destruovaných lávových příkrovech s vystupujícími vulkanickými suky. Zpestření poměrně jednotvárného reliéfu představují mělká údolí potoků, která se před ústím do hlavních toků postupně zahlubují. Verneřické středohoří můžeme dále dělit na:
a) Benešovské středohoří
Nejsevernější část Českého středohoří, rozprostírá se převážně na pravém břehu Ploučnice. Má mírně členitý reliéf vrchovinného a pahorkatinného rázu.
b) Litoměřické středohoří
Rozkládá se převážně na pravém břehu Labe a je typické rozsáhlými zbytky tzv. předčedičového zarovnaného povrchu.
c) Ústecké středohoří
Zaujímá severozápadní část Českého středohoří na levém břehu Labe, severně od Ústí nad Labem.

Pokud chcete vstoupit do této oblasti opravdu stylově, pak si zvolte malebný úsek labského údolí, v němž strmé svahy Českého středohoří vytváří pomyslnou vstupní bránu do České kotliny. To je Česká brána neboli Porta Bohemica, ležící kousek za Litoměřicemi - a pro vás právě tady začíná okouzlující výlet zahradou Čech, kde se už po dlouhá staletí pěstuje vyhlášený chmel, ovoce a vinná réva. České středohoří, prazvláštní pohoří sopečného původu s řadou bizarních útvarů, vulkanických kuželů a lávových příkrovů ze znělců a čedičů vám umožní prožít pocit, že jste se octli u samého stvoření světa. Oblast je nápadná také svými bohatými výstavnými městy - ať už se vydáte do královského Žatce, historických Loun, biskupského sídelního města Litoměřic nebo malebné Roudnice, pochopíte, že České středohoří a Žatecko, kde se krásy přírody a historických kulturních památky snoubí se skvělými víny, je to oblast radosti a umění žít.