K vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce došlo v roce 1972 s cílem ochrany pískovcové krajiny, rozsáhlých lesů i kulturních památek, především pak lidové architektury. Na části její plochy vznikl v roce 2000 Národní park České Švýcarsko, takže v současné době se CHKO Labské pískovce rozkládá na menším územím. Jsou zde čedičové výlevy a na okrajích žula . Na skalní masívy působí průměrné roční srážky 600 - 900 mm. Také teploty nejsou nijak vysoké, roční průměr činí 6-8°C. Toto území bylo z velké části zaplavené mělkým mořem. Z okolní pevniny docházelo k nánosům jílů a písků. Ty se na dně moře ukládaly a poté zpevnily.
Labské pískovce jsou oblíbeným místem turistů a horolezců, kteří na pískovcových věžích často trénují. Jsou zde jedinečné rozsáhlé lesy i poměrně relativní klid. To umožňuje výskyt nejrůznějších druhů zvěře - jelenů, srnců, běžné jsou také lišky a kuny, značně rozšířena je černá zvěř. Byl zde vysazen i kamzík, který se tu dosud vyskytuje a opět se objevil rys.
V Labi žije na čtyřicet druhů ryb, které se zde přirozeně rozmnožují a v labském údolí se po mnoha letech opět objevil bobr. Labské pískovce tvoří řeka Labe, která spolu se svými přítoky Ploučnicí a Kamenicí protéká pískovcovým kaňonem směrem do Německa.
Nejvyšší horou Labských pískovců je Vysoký Sněžník (726 m.n.m.). Nejnižším místem je pak údolí Labe v Hřensku (115 m.n.m.). Nejkrásnější pohled na kaňon řeky Labe i na přilehlou cyklostezku se turistům otevírá z vyhlídkové plošiny Belveder na Labské stráni.
Světoznámá je Pravčická brána, přírodní skalní most klenoucí se ve výšce 16 metrů nad zemí. údolí. Z nejvýchodnější části Labských pískovců určitě stojí za zmínku oblast Kyjova s říčkou Křinicí, kterým vede romantická stezka pro turisty i cykloturisty. Celé území Národního parku České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce je zpřístupněno sítí značených cest. Jetřichovickými skalami a Hřenskem prochází naučná stezka.
Oblast Lužických hor navazuje na České Švýcarsko a na východě končí u Liberce. Na jihu přechází v České Středohoří. Geologicky jsou Lužické hory tvořeny převážně čedičovými a znělcovými vyvřelinami, kterí jsou tvrdší než okolní pískovce, jejichž erozí vznikl charakteristický reliéf, tvořený protáhlými hřbety a výraznými kuželovitými nebo kupovitými vrchy.
Vlivem rozvoje turistiky se především České švýcarsko začíná orientovat na turistický ruch. Po vzniku Československa se zde začínají projevovato národnostní neshody mezi Němci a Čechy. Po Mnichově roku 1938 se oblast stává součástí Velkoněmecké říše. Po druhé světové válce rozvoj oblasti negativně ovlivnil odsun německého obyvatelstva. Oblast byla uměle osídlena lidmi z vnitrozemí, kteří neměli k této krajině výrazný vztah.
V současnosti dochází k novému rozvoji v této oblasti, především díky turistickému ruchu. Oblast Českého Švýcarska byla roku 2000 vyhlášena Národním parkem. Lužické hory jsou Chráněnou krajinou oblastí od roku 1964.