Z malebných údolí až na mohutný Pancířský hřbet

To, že je Šumava jedním z nejideálnějších míst pro trávení zimní dovolené, nám dokazuje i tento výlet situovaný do oblasti Železnorudska. Po upravených běžkařských trasách se podíváme přes Hůrecké slatě do údolí Křemelné, odkud přes zasněžené pláně vystoupáme na horský hřeben k vrcholům Můstek, Habr a Pancíř.

Pro tento výlet bude nejvhodnějším výchozím bodem odstavné parkoviště v Nové Hůrce. Z turistického rozcestí Nová Hůrka se dovídáme, že v minulém století v těchto místech stávala sklárna, brusírna zrcadel, mlýn, pila a žilo zde 228 obyvatel. Dnes je tady mimo několik usedlostí oplocený objekt využívaný vojskem do r. 1991. Vyjíždíme po modré směr Slatinný potok 2 km. Po pravé straně silnice najdeme v lese stopu, ze které asi po 1,5 km odbočíme vlevo, přejdeme silnici a již zároveň s modrou pokračujeme dále. Projíždíme přes Hůrecké slatě spadající do I. zóny národního parku, kde se u rozcestí Slatinný potok slévá několik potůčků v jeden.
Postupně začínáme stoupat /2/ do sedla pod Gerlovou pasekou, odkud se nám naskytne první pěkný výhled. Po zasněžené pláni sjedeme /2/ do malebného údolí Křemelné, kde se kdysi rozprostírala obec Zhůří. Málokdo si dnes dovede vybavit vesničku pulzující životem, jejíž obyvatelé zde v minulém století pracovali ve mlýně, na pile či v hladírně skla. Zaniklou obec a zlikvidovaný kostel teď aspoň připomíná nově postavená malebná kaplička. Z údolí stoupáme /3/ na Hadí vrch po stopě, která může vést i mimo modrou značku. S přibývající nadmořskou výškou se nám odkrývá stále širší výhled na Pancířský hřbet, kam směřuje i naše trasa.
U rozcestí Pod Hadím vrchem odbočíme na zelenou lyžařskou trasu směr Můstek - rozc. 9,8 km. Z Hadího vrchu už postupně sjíždíme (místy i /2/) po louce, později kolem ohrady a březového háje k silnici č. E 53 (pozor! nevjíždíme během tohoto úseku do lesa, kam nás mohou lákat některé běžkařské stopy). Za silnicí pokračujeme rovně po odplužené cestě přes sedlo pod vrcholem Sup ke křižovatce U obrázku. Následující vytrvalé stoupání /2/ nejprve po lesní silnici, kterou pak vystřídá pěšina, se před rozcestím Na Suchých studánkách změní v krátký akční sjezd /3/.
Nyní se ocitáme v sedle pod mohutným Pancířským hřbetem táhnoucím se v délce 9 km z Prenetu až na Pancíř. Chvíli mírně sjíždíme kolem kamenné kapličky přes přírodní rezervaci „Městské rokle" zahrnující prameniště, rašeliniště, přípotoční nivy potoka Jelenky, roklinové lesy a komplex luk a pastvin. Zdánlivý klid, který se dostavil během sjezdu, je záhy přerušen a musíme teď hrdě čelit skutečně vydatnému výšlapu /3/, na jehož konci je dosažení nejvyššího bodu celého výletu. Těsně pod zalesněným vrcholem Můstku (1234,5 m) si můžeme po náročném běhu vydechnout v roubeném odpočívadle.
Dál nás čeká už pohodová hřebenovka kolem vrcholu Habr (1175 m) až pod Pancíř. Závěrečný 0,5 km dlouhý výstup /3/ na vrchol nás už po předcházejících zkušenostech nevyvede z míry. Pokud se ovšem někdo chce Pancíři přece jen vyhnout, může pokračovat po technicky udržované stopě a na druhé straně kopce pod lanovkou se opět připojit na naší trasu. Pancíř je právě díky nově upravené horské chatě s rozhlednou a snadné dostupnosti lanovkou jedním z nejnavštěvovanějších vrcholů Šumavy. Za dobré viditelnosti jsou odsud vidět i vrcholky Alp.
Od turistické chaty ostře sjíždíme /3/ pod lanovkou, přičemž si dáváme pozor na výrazně rychlejší sjezdové lyžaře. Poblíž moderního hotelu Hofmanky se nám z horské louky nabídne další krásný výhled na pohraniční hory. Po 300 m od hotelu se napojíme na zimní lyžařskou trasu směr Nový Brunst - háj. a pokračujeme traversem přes prameniště Řezné. Od rozcestí Nový Brunst - zadní hájovna sjíždíme /2/ přes horské louky, kde pramení Slatinný potok k hájovně, odkud už po rovince poetickým údolím dorazíme k bývalé Gerlově Huti.
Naše běžkařská trasa pokračuje za frekventovanou silnicí č. E 53 podél Hůrecké silnice, kterou věrně kopíruje včetně několika méně výrazných kopečků. U rozcestí Popelní domky (950 m) stávaly dva domy, ve kterých se vyráběla z dřevěného popele potaž pro okolní sklárny. Závěrečný úsek do výchozímu bodu se nese v duchu převažujícího lehkého klesání po bílé běžkařské trase.

Autor: Filip Balogh