U železničního přejezdu v Měchenicích, kam se nejlépe dostaneme autobusem ze Smíchova, vykročíme po modře značené úvozové cestě. Po mírném stoupání se ocitneme ve volné krajině. Zpočátku jdeme kolem rozsáhlé chatové kolonie a pak již polní cestou dojdeme do Trnové. Prohlédneme si kostel s rodinnou hrobkou Škroupů. Přes plot nahlédneme na opravený zámek rsp. velkostatek, který navštěvovala Ema Destinová. Projdeme kolem pomníku M. Petrákové a za novou zástavbou Trnové nás značka zavede do lesa. Sestoupíme na rozcestí U nádrže a zase jdeme do kopce, nyní po zelené značce do Jíloviště. Na rozcestí v Jílovišti zahneme vpravo a jdeme souběžně po červené a modré značce. Po cca 300 metrech červená pokračuje rovně, my zahneme vlevo a podchodem pod dálnicí vejdeme do lesa. Lesní pěšina pomalu stoupá k daleko viditelné věži vysílače na Cukráku. Dolů od Cukráku je to cca 200 metrů pěkný „sešup.“ Poté již vede cesta pěkným lesem ke Kazínu. Na kraji lesa se nám otevře pohled na vzdálenou Prahu. Projdeme kolem rozsáhlé chatové zástavby a sejdeme téměř k Berounce.

Tady na rozcestí jdeme kousek vlevo pod Kazínskou skálu. Můžeme pod ní chvíli posedět, vrátíme se zpět a pokračujeme po žluté značce vedoucí mezi chatami na břehu Berounky do Černošic, kde je možné vycházku ukončit.

Kdo si chce ještě nějaký ten kilometr cesty přidat, může pokračovat z Černošic do Radotína po neznačené pěšině vedoucí po levém břehu Berounky. Zabloudit se nedá. Jdeme ve stínu vzrostlých stromů rostoucích na břehu až k lávce přes Berounku v Radotíně. Zahneme vlevo a dojdeme na nádraží v Radotíně, odkud se vrátíme domů vlakem nebo autobusem MHD.

Zajímavosti na trase:

1) Trnová - dne 28. července 1838 zakoupil trnovský velkostatek Václav Škroup. Byl to bratr Františka Škroupa, hudebního skladatele, dirigenta orchestru Stavovského divadla a později orchestru opery v Rotterdamu, autora první české opery Dráteník. Lesem prý scházel František na hřeben skály nad Vltavou do míst dodnes zvaných Kazatelna. Pohled do údolí Vltavy, na okolní hvozdy, louky a pole jej inspiroval při skládání hudby k Fidlovačce. Závěrečná píseň slepého houslisty se stala později českou hymnou. Dne 10. srpna 1907 koupil velkostatek Václav Schloger. Tehdy se s Trnovou seznámila slavná operní pěvkyně Ema Destinnová. Její švagr jí vyjednal pobyt na trnovském zámku. S oblibou chodila s puškou po trnovském revíru, lovila ryby a na vycházkách si oblékala kalhotový kostým, což v té době budilo velkou pozornost. Do Trnové pak jezdila i v dalších letech.

2) CUKRÁK - kdo z Pražáků by neznal tento pomyslný začátek Brd. Nejen, že je to první výrazný kopec jihozápadně za Prahou, ale pyšní se 190 metrů vysokým vysílačem. Nejsem zastáncem technických staveb v přírodě, ale řeknu vám, že si to už nějak bez něj nedovedu představit.

3) KAZÍN - Kazínem se dnes nazývá hradiště na břidličnaté skále, na pravém břehu Berounky u Černošic. Osamocená skála se zvedá nad klidnou hladinou Berounky a od sousedních strání je oddělena roklí. Místo jako stvořené pro hradiště. Ale bylo tady opravdu hradiště bájné Kazi? Po dlouhou dobu se o toto přeli kronikáři a historikové jako Kosma, Dalimil, Václav Hájek z Libočan či Daniel Adam z Veleslavína. Veškeré pře ukončil až archeolog Jan Axamita, který zde prováděl výzkum v roce 1916 a objevil, že opevnění na Kazíně je středověká tvrz. Hradiště slovanské zde nikdy nebylo. Kazín u Černošic tedy nemůže být oním bájným hradištěm legendární Krokovy dcery, ale to nám nemusí vůbec vadit a na hradiště se můžete zajít podívat i tak.

Autor: Lumír Bláha