Z Mezní Louky do Divoké soutěsky

Tento výlet nás zavede do jedinečné, skálami poseté části severních Čech. Poblíž hranice s Německem v Národním parku České Švýcarsko objevíme kouzlo skal vykukujících ze strmých svahů do údolí, nahlédneme do Divoké soutěsky, kde řeka Kamenice rozehrává šumící a čarokrásné symfonie doprovázené hutnými basy mocných skalních stěn. Pro nejmenší návštěvníky bude dozajista velkým zážitkem projížďka loďkou, kde kouzlo skal s vodním královstvím se ještě více umocní.

Našim výchozím bodem je obec Mezní Louka, která je považována za významnou křižovatku turistických cest a jedno z východisek naučné stezky vedoucí k známé Pravčické bráně. Mezní Louka byla původně lesovna, poté lázně přeměněné na hotel. Parkujeme na placeném parkovišti za hotelem a vydáváme se po silnici zeleným turistickým značením do obce Mezná. Cestou se nám začínají otvírat výhledy na mohutné skály kolem Křídelní stěny na severozápadě a z jihu po nás nepřestává pokukovat výrazný kužel Růžovského vrchu. V Mezné nás čeká prudký sestup do údolí Kamenice za penzionem Na vyhlídce. Ještě před tím si můžeme zajít 150 po žluté na opačnou stranu, odkud za dobré viditelnosti uvidíme největší pískovcovou skalní bránu v Evropě – Pravčickou bránu. Blížíme se pomalu k šumící Kamenici a za stromovím nás vítají první skalní stěny. Přejdeme Mezní můstek na druhou stranu řeky k dřevěné boudě a po zaplacení poplatku se vydáváme pěšinou vstříc dobrodružství, doprovázeného bystřinami Kamenice sevřené pískovcovými čelistmi soutěsky. Kocháme se krásami přírody a po krátkém čase zurčící splav oznamuje část trasy, kde nás kapitán pramice provede další zajímavou částí Divoké soutěsky po říčce Kamenici. Jízda soutěskami je možná v obou směrech na dvou úsecích – Tiché (Edmundové) a Divoké. V průběhu plavby jsme poučeni o historii a současnosti soutěsek, jsme seznámeni s roztodivnými skalními útvary – tzv. obyvateli soutěsek. Soutěsky mají podobu skalnatého kaňonu se strmými a kolmými stěnami, vysokými 50 – 150 metrů. Některé části skal se v dávné minulosti utrhly a sesuly na dno soutěsky. Převozník pohání lodičku bidlem, stejně jako tomu bylo v době vzniku této atrakce. Plavba je klidná, říčka jako by na chvíli odpočívala a dala tak vyniknout zvuku okolním skalním útvarům roztodivných tvarů. Míjíme ostrůvek zamilovaných a za chvíli už stojíme na břehu a pozorujeme jedinečnost okolí. Po shlédnutí „jezírka štěstí“ opodál pokračujeme po žluté značce, tentokráte po druhém břehu. Trasa je v určitých částech vedena po železných můstcích se zábradlím zasazených ve skále, pod kterými se zmítá hladina Kamenice. Po necelém kilometru opouštíme Kamenici a počneme stoupat krásným sousedícím údolím s dalšími skalními bloky. Docházíme k rozcestí Ke Strži, kde pokračujeme po modré a krásnými voňavými lesy se pomalounku počneme blížit Mezní Louce. S příjemnými pocity a zážitky si dopřáváme občerstvení ve stínu budovy hotelu a těšíme se na další putování.  

Autor: Bohdan Dvořák