V rovinaté krajině za východním okrajem Prahy se projdeme kolem několika zajímavostí s přívlastkem „nej“, navštívíme nejvyšší vrch na území mezi Prahou a Českým Brodem, prohlédneme si zajímavé žulové balvany na Klepci a kostel v Hradešíně, který obsahuje snad všechny stavební slohy.

Putování začneme v Rostoklatech. Úvodem chci poznamenat, že trasa je vhodná i pro cyklisty, mnoho jsem jich po cestě potkal.

Z vlakové zastávky je to do obce neznačenou silnicí cca 1 km. Překročíme hlavní silnici z Prahy na Kolín a pokračujeme po vedlejší komunikaci do Limuz, které jsou pěknou ukázkou znovuoživení obcí. Je zde krásně upravená náves, mnoho stavení v obci prošlo nebo prochází rekonstrukcí. Na bohatou historii obce nás upozorní informační panely.

Na kraji obce, na silnici mezi Tismicemi a Přišimasy, narazíme na žlutou značku, která nás přivede k zajímavostem zdejšího kraje. Po odbočení ze silnice vlevo stoupáme polní cestou na Klepec. Po chvilce stoupání se nejdříve ocitneme v prostoru zatopených lomů na kámen, které byly v minulosti využívány jako koupaliště. Po dalším krátkém stoupání se ocitneme u přírodní památky Klepec 2. Tomuto místu dominuje mohutný žulový balvan s názvem Fůra sena, který je vysoký 4 m a jeho je průměr 8 m. Zezadu je na něm umístěna pamětní deska. V okolí je roztroušeno dalších několik balvanů. O názvech i místě rozmístění dalších balvanů např. Šplíchalův převrácený kočár, Obří záda a kočár, se dočteme na informační tabuli.

K největšímu balvanu v této oblasti, ke Slouhovi na Klepci 1, nás přivede čerstvě vysázená třešňová alej. Tento žulový balvan se tyčí do výšky 8 m, dlouhý je 8 m a široký 3 m. Na jedné straně má nápadné zaoblení. Jak se lze dočíst na informační tabuli, byl Slouha obklopen menšímy kameny, ty však zmizely během roku 1843, kdy byly použity na výstavbu silnice a mostů. Od roku 1920 je do Slouhy zasazena pamětní deska občanům Přišimas padlým v 1. světové válce.

Žlutá nás dále vede od Slouhy obcí Skřivany až do centra Přišimas. Tady stojí kostel sv. Petra a Pavla. Většinou je možnost nahlédnout dovnitř kostela.

Od kostela dojdeme na hlavní silnici, zahneme vpravo, po chvíli odbočíme vlevo, na turistickém rozcestí zatáčíme opět vlevo a po červené stoupáme k nejvyššímu bodu vycházky, na Hradešín. Při stoupání se občas ohlédněte. Za dobrého počasí je krásný výhled do okolí a lze dohlédnout až do Krkonoš. Na vršku v nadmořské výšce 399 metrů, což je nejvyšší bod mezi Prahou a Českým Brodem, stojí románská bazilika. Kostel sv. Jiří byl několikrát přestavován a obsahuje snad všechny známé stavební slohy. Před vstupem do areálu kostela se hřbitůvkem a zvonicí stojí tzv. Staronová kazatelna s figurálními motivy. Za kostelem stojí samostatně zvonice. O všech těchto skutečnostech a dalších zajímavostech nás informují obsáhlé informační panely.

Po červené sestoupíme do centra obce a na rozcestí cest se dáme vpravo a neznačenou silnicí sestupujeme do městyse Škvorce. Kolik obcí u nás má dva zámky? Škvorec má tzv. Starý a Nový barokní zámek. Nový zámek je opravený a využívaný. Starý zámek, vybudovaný na místě původního hradu se konečně po letech strádání dočkal opravy a má šanci na záchranu.

Ve Škvorci si můžeme zvolit, kde vycházku ukončíme.

Pokud půjdeme po žluté značce, mineme za Novým zámkem kostel sv. Anny. z let 1759-1767. Na místě původního rozbořeného kostela jej nechala postavit tehdejší majitelka panství Marie Terezie - vévodkyně Savojská, kněžna z Lichtenštejna. Po cca 2 km dojdeme k soše sv. Donáta. To je vše, co zbylo ze vsi, která v okolí kdysi stála. Zahneme vlevo a po červené, vedoucí zarostlou úvozovou cestou jdeme do Úval. Po vyjití na silnici zahneme vpravo a procházíme Úvaly. Míjíme dvůr Hostim, kde se údajně narodil arcibiskup Arnošt z Pardubic. Značka nás vede dále kolem železničního viaduktu z roku 1845 na vlakové nádraží v Úvalech.

Nebo budeme pokračovat ze Škvorce po červené na Dobročovice a Klánovice. Ze Škvorce až do Újezdu nad Lesy jdeme otevřeným terénem. V části Květnice zahneme vpravo a po překročení silnice č.12 míříme do Klánovického lesa. Značka nás dovede na vlakovou zastávku Praha-Klánovice.

Pár informací na závěr o Starém zámku ve Škvorci:

V roce 1994 koupil zámek soukromý majitel, který zámek použil jako zástavu. Díky značným dluhům a nezahájení slíbené rekonstrukce, musel majitel zámek postoupit realitní kanceláři. Situace dospěla tak daleko, že roku 2004 došlo ke zborcení střechy, krovů a podlah v patrech. V současné době zbyla ze zámku gotická vjezdová brána s věží a kamenným mostem, část zbarokizované východní budovy a hradní studna na školním dvoře, tedy téměř pouhá 1/6 z celkového čtyřkřídlého traktu.

Na začátku roku 2008 Škvorecký zámek koupil od předchozího majitele Dimitry Eremeev a Monica Salvatore–Eremeev z Klánovic, kteří pochází z velké česko-italsko-ruské rodiny s historickými vazbami na Škvorec a Marii Terezii Savojskou. D.Eremeev: „Rádi bychom tento zámek s velmi dlouhou historií opravili do původního stavu. Komerční nebo ziskové využití zámku nepřipadá v úvahu, v jižní části plánujeme bydlet s celou rodinou a ve východní části chceme umístit expozici týkající se historie zámku, městyse Škvorec a také bychom zde rádi umístili soukromou sbírku hudebních nástrojů.

Přejme tedy novému majiteli a hlavně zámku ať se vše podaří a o Škvorci se hovoří jako o dobrém počinu při záchraně historickéhé stavby.

Autor: Lumír Bláha