Klášterec nad Orlicí – Zemská brána

Tok Divoké Orlice má charakter horské bystřiny s řadou peřejí, tůní a vodopádků v balvanovitém korytě a cestou v údolí nám spolu se zachovalou přírodou nabízí celou řadu krásných scenérií, které vyvrcholí skalisky sevřeným korytem řeky v tzv. Zemské bráně.

Výchozím bodem je obec Klášterec nad Orlicí. Vycházíme od rozc. Klášterec n. O., který se nachází v blízkosti pozoruhodného kostela. Jdeme po modré směr Zemská brána 4,5 km.

Zpočátku modrá turistický značka vede mimo Divokou Orlici, po loukách a pasekách. Jakmile se k ní přiblíží na dohled, povede nás po málo frekventované asfaltové cestě, která se po nějakém čase změní v širší lesáckou cestu, vedenou již téměř podél břehu řeky. Po levé straně se můžeme kochat celou řadou různých skalních bloků, masívů, které jsou poschovávány ve svahu mezi stromy. Čím blíže jsme k Zemské bráně, tím větší a častější jsou skaliska. Po první třetině této cesty začne naučná stezka, která nás bude provázet až k Zemské bráně. Během 3 km nás poučí prostřednictvím 23 zastavení.

Obzvláště působivá je Ledříčková skála. Je pojmenovaná po zbojníkovi jménem Ledříček, který byl Jánošíkem Orlických hor. Dosahuje výšky až 60 m a asi v 10 m nad zemí se nachází jeskyně. Má rozměr 3 x 3 m a váže se k ní pověst o zbojníkovi Ledříčkovi, který se v ní ukrýval před panskými zbrojnoši. Nikdy nebyl chycen, ale zabil se nešťastnou náhodou, právě když lezl do své skrýše v těchto skalách.

I zde se za Ledříčkovou skálou začínají objevovat pro Orlické hory všudypřítomné bunkry. U Pašerácké lávky je 8 vysoká Pašerácká skála, která rovněž stojí za shlédnutí. Lávka vede přes přeje divoké řeky s hloubkou min 1,5 m.

Za ní už začíná velmi atraktivní Zemské brána. Než přijdeme ke kamennému mostu, který ji uzavírá, musíme projít skalnatým kaňonem, kde bují četná skaliska dosahující výšky až 20 m. Nejmonumentálnější je zcela kolmá skalní stěna, která se v délce několika set metrů táhne od mostu (z r. 1900) až k Pašerácké louce.

Zpátky do Klášterce nad Orlicí se budeme vracet po stejné cestě.

Autor: Daniel Balogh