Každý asi máme pár oblíbených míst, kam se rádi vracíme. Mezi jedno takové mé patří cesta ze Štěchovic ke Slapské přehradní nádrži a zpět. Je mnoho krásných a poutavých míst a přírodních scenérií, ale tato vycházka do míst bývalých Svatojánských proudů, které byly postrachem všech plavců a vorařů než vše zatopila voda Štěchovické přehrady a do míst historie trampingu a trampské písničky, patří mezi nejzajímavější a nejmalebnější kouty přírody v okolí Prahy. Mnozí z vás tato místa zajisté znají a navštěvují. Toto je pozvánka především pro ty, co ještě nenašli čas nebo odvahu na tato místa zavítat.

Sebelepší fotografie nebo popis nedokáže přenést atmosféru místa, které navštěvovalo mnoho známých osobností kultury, umění a sportu a kde na vás dýchne nostalgie minulých časů. Za mnohé, kteří tato místa vyhledávali bych zmínil třeba malíře Zdeňka Buriana, komika Jardu Štercla a samozřejmě Jarku Mottla, autora četných písní, které se hrají u táboráků dodnes.

Ideálním východiskem vycházky je obec Štěchovice. U autobusové zastávky, u mostu přes Vltavu, který je zajímavou technickou památkou, vykročíme společně po modré a červené značce. Po chvíli nás značky zavedou doleva a po mostku přejdeme říčku Kocábu. Vlevo od nás si všimneme kostela sv. Jana Nepomuckého. Procházíme rekreační zástavbou, za další chvíli se odděluje červená značka vpravo. Ještě chvíli jdeme po místí komunikaci a téměř před bránou do areálu Štěchovické přehrady zahneme vpravo a lesní pěšinou začínáme stoupat. Míjíme ocelové potrubí vedoucí do umělé nádrže na vrcholu Homole. Kamenitá pěšina nás přivede poměrně vysoko nad hladinu přehrady. Pěšina často mění směr i výšku. Chvíli, kdy jdeme těsně kolem hladiny přehrady využijeme k pohledům na přehradu i okolní skály a přírodu. Po chvíli chůze jsme zase výše a dále od vodní hladiny. Takto dojdeme do centra staré trampské osady Ztracenka, ležící v romantické skalní soutěsce na levém břehu přehradního jezera. Řeka zde vymodelovala kouzelnou zátoku. Z vrcholu Mravenčí skály na nás shlíží osadní totem a kousek dál je snad nejposvátnější místo osady. Na dřevěném sloupu jsou kovové lístky se jmény kamarádů, kteří odešli na svůj věčný vandr.

Chvíli poseďte a vžijte se do atmosféry osadního života. V těchto místech vzniklo a znělo krajinou mnoho trampských písní. Původní chatky a sruby nahradily nové výstavní chaty, ale to nic nemění na skutečnosti, že osada Ztracené naděje byla jednou z prvních na našem území. Naproti, přes vodu, se nad námi tyčí skála s vrcholem Kletecko, odkud je ze Smetanovy vyhlídky překrásný pohled na zákrutu Vltavy a osadu Ztracenka.

Ze Ztracenky pokračujeme dále a čekají nás další romantické pohledy. Kousek za osadou začíná oblast bývalých Svatojanských proudů. Projdeme skalní průrvou a v ostré zatáčce vpravo se ocitneme v oblasti kdysi obávaných Svatojánských proudů pod Bílou skálou. Stezka je jištěna několika řetězy a zábradlím. Otevírá se nám úchvatný pohled na okolí skalní masiv a hladinu Vltavy pod námi. Je to možná nejzajímavější přírodní scenérie na cestě. Zastavíme se a vychutnáme si atmosféru místa. Z okolních skal znějí ozvěny hlasů, tady si matka příroda opravdu vyhrála. Zpestřením trasy jsou i dva tunýlky pro pěší.

Projdeme druhým z tunýlků pro pěší na cestě a pokračujeme na Třebenice. V okolí pěšiny stojí množství nejrůznějších chat, které byly součástí dalších trampských osad v této oblasti. Pod Třebenicemi se pěšina změní v lesní cestu, po které dojdeme až k soše sv. Jana Nepomuckého, od které se nám otevírá pohled na hráz Slapské přehrady. Od sochy se vrátíme na značenou cestu a po schodech vystoupáme do Třebenic, kde je možnost občerstvení.

Zahneme vlevo a asi po 400 metrech jsme na vrcholu hráze Slapské přehrady, odkud se nám otevře úchvatný pohled na proudící vodu hluboko pod námi. Vrátíme se zpět na turistické rozcestí v Třebenicích a pokračujeme po modré značce mezi novou zástavbou Třebenic k okraji lesa, kde stojí „legendární“ hostinec U Taterů. Místo kde se o víkendech scházeli a scházejí osadníci ze srubů a chat a znějí kytary a zpěv do okolí. Opravdovou legendou hostince se stala babička Taterová, která i přes svůj vysoký věk (84 let) do roku 2004 obsluhovala žíznivé poutníky. V rodinné tradici dnes pokračuje její syn s manželkou. Tak se na chvíli zastavte, dejte si pivko a prohlídněte si interiér hospody.

Dále pokračujeme modře značenou cestou, pod levotočivou zákrutou cesty je ukryt kolemjdoucím památník kamarádů osady SKOT (Spojené kluby osad Třebenických). Pohodlnou modře značenou lesní cestou dojdeme až na křižovatku turistických tras Pod Homolí. Zde máme možnost volby cesty, která nás dovede zpět do Štěchovic. Doporučuji zvolit tu červeně značenou, která vede pěkným lesem, obcházíme vrchol Chlumu a Homole, asi 1,5 km před Štěchovicemi cesta prudčeji sestupuje a úzkou kamenitou úvozovou cestou dojdeme k prvním rekreačním stavením ve Štěchovicích, při vyjití z lesa se nám otevře pohled na vrchol Homole. Po chvíli jsme již na křižovatce cest, zahneme vlevo a po známé cestě se vrátíme do centra Štěchovic u mostu.

Zajímavosti na trase:

SLAPSKÁ PŘEHRADA:

První rozhodnutí o stavbě Slapské přehrady pochází již z roku 1933. Tehdy měla být jednou z tzv. štěchovických přehrad, ale stavba byla odložena. V roce 1949 byla stavba znovu schválena, došlo k vypracování nového projektu a ještě v témž roce začaly práce na odtokovém tunelu, příjezdových silnicích a na sídlišti. Koncem roku 1951 se začala budovat hráz v Třebenicích. Spotřebováno bylo 350 000 m³ betonu, 40 000 vagónů kamene, 6 300 vagónů písku a 5 800 vagónů cementu. V dubnu 1954, po více jak 2 letech práce, se přehrada začala naplňovat. V říjnu pak byla spuštěna první ze tří turbín slapské elektrárny. V roce 1954 byl také zahájen provoz lodní dopravy.

Význam nádrže je mnohoúčelový. Především však ochrana před velkými vodami. První zatěžkávací zkoušku přehrada prodělala již v červenci 1954 a zachránila tak Prahu před povodní.

Technické údaje : Délka vzdmutí 42 km, plocha 1392 ha, objem 270 mil. m³, největší hloubka 53 m, průměrná hloubka 20,7 m, délka pobřežní čáry 150 km, povodí 12 900 km².

ZTRACENKA:

První trampské party jezdily pochopitelně nejvíc do okolí Prahy a tak při svých toulkách nemohly minout romantické údolí řeky Vltavy nad Štěchovicemi. Jejich oblíbeným místem k táboření se stal levý břeh pod kopcem Kletecko, kde končily peřeje. Na starý vodácký kemp pod skálou, později nazvanou Mravenčí, jezdila stanovat parta šesti trampů - Divočáků už před I.světovou válkou. Nejprve mu říkali Vydří tábořiště, později podle povídky Breta Harta Tábor řvavých (Roaring Camp). Nakonec se v roce 1918 spojili s partou Hopsajících dervišů, kteří se scházeli na pražském Žofíně a společně založili opravdovou trampskou osadu. Tu pak o rok později přejmenovali podle filmové kovbojky Údolí Ztracené naděje (The Valey of Lost Hope) na Ztracenou naději.

Na Ztracenku, která se stala vzorem pro založení dalších trampských osad, se sjíždělo mnoho známých osobností z řad hudebníků, herců a sportovců, z nichž tu někteří zakotvili navždy. Nejznámějším osadníkem byl nejpopulárnější trampský textař a skladatel Jarka Mottl, který zde prožíval svůj trampský život 61 let.

SOCHA sv. JANA NEPOMUCKÉHO:

K příležitosti blahoslavení Jana z Nepomuku papežem Inocencem XIII. (31.5.1721) byla poblíž Ferdinandova sloupu umístěna socha tohoto světce a od té doby se vžil název Svatojánské proudy. Přestože původní plastika byla restaurována v r.1890, musela být r.1908 nahrazena novou, kterou dal zhotovit strahovský opat Method Zaoral u sochaře Čeňka Vosmíka. Torzo původní sochy bylo údajně zakopáno v řečišti, podstavec je z r.1722. Po dostavbě Slapské přehrady byla socha přemístěna pod hráz k silnici vedoucí k elektrárně.

Autor: Lumír Bláha